Ahoj řidiči,

chvíli jsem opět dodýchával cestu Brno – Praha, kterou jsem absolvoval v pondělí. Dnes vám napíši pár postřehů. Kvůli provozu cestuji po dálnici D1 nejraději v noci. Tentokrát to ale nešlo, tak jsem zvolil čas přesunu kolem poledne, za předpokladu, že budou všichni ostatní řidiči na obědě a silnice bude tedy prázdná. No dobře, opravdu nejsem tak naivní, ale zkusil jsem to. J Času jsem měl tentokrát dostatek a krom toho, že jsem předešlý den uběhl půlmaraton, ( ne vždy se mé pohyby dali nazvat během ) jsem byl odpočatý. Pustil jsem si výběr své oblíbené, uklidňující, cestovní muziky a vyrazil. Tato muzika mě uklidňovala přesně do prvního stoupání, které je hned za Brnem. Kdo jezdí, tak asi ví. Že mají řidiči problém neblokovat levý pruh svou extra pomalou jízdou, když zbývá pouze pruh pravý, tak to už mě zas tolik neudivuje, i když si na to stejně nikdy nezvyknu. To co jsem ale zažil tentokrát, tak to už mi přijde vážně moc!

Máme zde tři pruhy:

Pravý pruh – Kamion jedoucí cca 84 km/h

Střední pruh – Kamion, akutně potřebující předjet jedoucí cca 87 km/h

Levý pruh – Osobní vůz, který přeci nepojede za kamionem.  Škoda ale, že jede také cca 87 km/h

A už mi nepomáhala, ani jakákoli uklidňující muzika! Miluji cestování. Dokážu cestovat na pohodu. Pod cestováním na pohodu, si ale rozhodně nepředstavuji tyto situace! Já Vás lidi prosím. Proberte se!

No nic. Tak jsme se tedy vyplazili na kopec a jelo se dál. Dojelo mě Volvo XC70 na německých značkách s nálepkou SK. Pustil jsem ho, a jelikož jel vhodným tempem, tak jsem se za něj pověsil a hned bylo cestování veselejší. V úseku rekonstrukce, mi však ujel. Škoda. Pokračoval jsem tedy bez parťáka. Aby to nevypadalo zcela zoufale, tak mi náladu zvedl aspoň v protisměru jedoucí nový FORD FOCUS RS. Mám domluveno svezení. Už se vcelku těším. Sice pouze proletěl, ale i v té rychlosti vypadal velice povedeně. A nyní se dostáváme k poslednímu dálničnímu hřebíku do rakve. Řídký provoz. Pravý pruh osamělý kamion, levý osamělý osobní vůz. Z dálky se přibližuji, vyhodnocuji situaci a vše krásně vychází. Vůz dokončí předjížděcí manévr a zařadí se. To jsem si myslel já. Realita? Vůz dokončil předjížděcí manévr a nezařadil se. Z dostatečné vzdálenosti tedy bliknu. Každému se může stát, že se zapomene.. Reakce? Vůz začne brzdit?! Poté se asi vzpamatuje, ještě jednou si pro jistotu přibrzdí a řadí se před kamion. Tedy před kamion.. Ten je dávno někde v dáli..

No nic. D1 jsem nějak zvládl a vjíždím do Prahy. Provoz houstne až k Nuselskému mostu, kde tradičně zhoustne do stylu, lehkým tempem se pohybující parkoviště. I toto jsem už lehce odevzdaným stylem zvládl a přijíždím do centra, kde bydlím. Zde nastává poslední problém, sehnat parkovací místo. Nestěžuji si! Bydlení v centru má své pro i proti. Pomalu projíždím svá vytipovaná místa. Vypadá to špatně, ale najednou v dáli volné místo! Super..! Radost netrvala dlouze. Místo nebylo volné, jak se z dálky jevilo. Na tomto místě parkoval vůz jménem SMART! Nemám nic proti lidem, kteří si kupují vozy tohoto typu, ale prosím, když dorazíte na místo určení, tak si ho prosím hoďte do kabelky a nezabírejte plnohodnotné parkovací místa…  😉

Přeji mnoho šťastných kilometrů bez nervů. Pokračování příště..